Ti, kteří nás sledují, už vědí, že jsme adoptovali nového člena rodiny. Přesněji asi dvouletý (v době adopce) jorkšírský teriér, který si prošel nějakou špatnou minulostí. O jeho předchozím životě nevíme mnoho podrobností o tom, co se mu stalo. Víme jen, že jich bylo 22 na jedné hromadě v tmavé a chladné místnosti mezi exkrementy a v příšerných podmínkách, co se jejich kůže a srsti týče - jak můžete vidět na fotce níže. Tohle byl jeho život asi 2 roky. Žádný trénink, žádná láska, žádná lidská interakce ... jen strach.
Po vykoupání a prvním ostříhání
S Mathewem jsme oba dva měli psy u svých rodičů, a tak bylo přirozené, že bychom chtěli mít vlastního psa. Všichni nám říkali, ať si pořídíme štěně, samozřejmě jsou roztomilí a strávíte s nimi celý jejich život, ale začala jsem se opravdu zajímat trochu více o zvířata obecně, jejich minulost a možnou budoucnost v útulcích, a tak mi přišlo přirozené, rozhodnout se pro adopci, dát mu druhou šanci a lásku, kterou si zaslouží. Slyšíte spoustu příběhů o opuštěných, ztracených nebo týraných psech a to je něco, co mi trhá srdce. Pár šťastlivců, co se najde a zachrání, skončí v psím útulku, kde je alespoň (povětšinou) teplo a jídlo, ale ne všechny útulky jsou super a bohužel velmi málo lidí je ochotno dát takovým pejskům, mnohdy i starším, druhou šanci na domov.
Jednoho dne jsem ve facebookové skupině pro záchranu pejsků narazila na příspěvek s obrázkem Falca a úplně jsem se na první pohled zamiloval (stejně jako tehdy do Mathewa). naprosto rozjošné oči jorkšíra s přesně stejným jménem, které jsem chtěla svému psovi dát. To byl osud a já ho prostě musela mít! Napsala jsem té organizaci, která ho zachránila, zavolali jsme si, vyplnili nějaké papíry a do měsíce jsme si ho mohli přijet vyzvednout. Byl náš!
Teď máme doma skoro šest kilo chlupů roztomilosti. Věděli jsme, že to bude těžké, vzhledem k jeho minulosti, ale přesto jsme byli šokováni tím, jak se bál a vlastně stále bojí. Zpočátku se bál i vlastního ocasu (když ho konečně viděl), cvakání přezky na kšírách ho pokaždé vylekalo a venek ho tak děsil, že byl sotva schpopen vykonat potřebu. Na druhou stranu se velmi rychle naučil nemít náš obývák jako místo na čůrání a to mu to trvalo pouze tři dny.
I přes lásku a útulný domov stále bojujeme s jeho strachem z vnějších zvuků, jako je dětský křik, poskakování míče, různé skaty apod., příliš mnoho lidí pohromadě a samozřejmě ohňostroj. Zkoušíme co se dá, s bylinnými antistresovými kapkami, vyzkoušeli jsme antistresový obojek s feromony na zklidnění a posloucháme i speciální uklidňující hudbu pro pejsky a samozřejmě venku mu nikdy nemizíme z dohledu. Někdo by mohl říct bože, vždyť je to jen pes. Pro nás ne! Pro nás je to člen rodiny a zraněná duše, která si zaslouží mnohem víc.
Nejde jen o psy, ale i o kočky. Jsou to skutečně nejlepší lidští přátelé, a přesto se k nim někteří chovají velmi špatně. Nezavírejte oči a pomozte, pokud můžete. Pokud nemůžete adoptovat, kontaktujte alespoň nějaký blízký útulek, zeptejte se, co nejvíce potřebují, a pošlete jim jídlo, přikrývky a další. Buďme k sobě laskaví.
Vlog z rodinného víkendu a adopce Falca
