Pár slov o těhotenství
Ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy řeknu, že mi chybí těhotenství. Pokud vám zde mohu dát jednu radu, tak si važte těchto chvil, užívejte si je a soustřeďte se jen na sebe. Čas letí tak rychle a než se nadějete, je pryč. Jistě, potom máte svého drobečka hned vedle sebe a to je jistě krásné, ale těhotenství je opravdu krásná část celé této vaší cesty. Nebudu vám tady tvrdit, že to byla procházka růžovým sadem, samozřejmě jsem se potýkala s nepohodlím, velkou únavou, nevolností, zadýchávala jsem se a každodenní "normální" věci pro mě začaly být jak úkoly z pevnosti Boyard, ale byla to také doba, která nás s manželem sblížila, když mi ležel u břicha, aby si poslechl tlukot srdíčka a lechtal malé nožičky, když synáček kopal. Rozmazlujte se a zpomalte. Jděte na masáž (stihla jsem jen jednu), zacvičte si těhotenskou jógu (nikdy jsem se k tomu nedostala), zarezervujte si nějaké těhotenské focení, protože si tyhle chvíle opravdu chcete zapamatovat! Kurzy jsou také určitě skvělá věc, abyste plus mínus věděli, co vás čeká.
Připravte se na malého se vším, co může potřebovat, alespoň v prvních týdnech (totálně jsme podcenili množství plen a hadříků alis říháčků). Kupte si nebo půjčte nějakou knížku o novorozencích, jakmile přijdete domu z porodnice, může se dostavit moment "A co teď?!", tak ať jste si trochu jistější v kramflecích :)
Jak probíhal porod
Měli jsme datum 12. srpna, a tak když jsem 17. července pocítila nějakou "divnou bolest", byla jsem trochu zmatená. Nebylo to nic, na co jsem byla upozorněna nebo o čem všichni mluvili, bylo to prostě jiné. Moje informace byla, jet do nemocnice, když jsou kontrakce každých 5 minut po dobu nejméně 2 hodin. No já jich měla sotva 5 po cca 5 minutách a pak to najednou přestalo "Ok, tak to budou jen ti poslíčci" tak jsem se v posteli otočila, že budu dál spát a najednou ležím ve vodě (voda mi praskla kolem 8:00), tak jsem vzbudila manžela "Hele, já asi rodim." .. "Co? Jako teď?" :D no rozhodně nebyl v klidu jak jsme si nacvičovali! Volala jsem do nemocnice, že kontrakce tak nějak nemám, ale asi mi praskla voda - ok přijďte okamžitě. Tak jsme si zavolali taxi. Recepční nebyla moc milá - "A vy jako rodíte?" Vzhledem k tomu, že jsem mohla chodit, mluvit a nejevila jsem známky bolesti, tak mi nevěřila a brala mě jen za další hysterku. Porodní asistentka pak zkontrolovala odezvu srdíčka a chtěli mě poslat domů, pak mě však zkontroloval ještě doktor, kde za jeho přítomnosti odtekl zbytek plodové vody. NA základě toho mě chtěli nechat v pokoji s dalšími maminkami, které čekaly na rozjetí kontrakcí. Nicméně mezi tím co jsme vyplňovali papíry, to na mě už několikrát přišlo a já musela utnout konverzaci. Když to viděl doktor, tak pronesl ok, tak mi vás dáme rovnou na porodní box - DÍKY! :D
Na porodním jsme si vytahali míč a žíněnku a já se uzavřela do své bubliny. Za cca hodinu přišla asistentka na kontrolu, řekla, že jsem otevřená na 6 cm a že do večera budu mít miminko (bylo těsně před polednem a moje první myšlenka byla, že tady do večera s takovýdlema bolestma umřu) Potom se vrátila, aby znovu zkontrolovala tlukot srdce (což trvá asi 20 minut) a když to bylo hotové a ona mě viděla, řekla jen: "Je to tak intenzivní?" Byla milá, ale já se fakt cítila jak idiot, který nezvládne trochu té bolesti. Záhy však zjistila, že už jsme na 8 cm a nabídla mi teplou sprchu, která uvolňuje a pomáhá od bolesti. Znělo to fajn, tak jsem se na třikrát do té sprchy dostala a skutečně. Uvolnilo mě to na tolik, že jsem prostě začala tlačit .. co mi má rychlost dovolila jsem vylezla a řikám, že rodim! Sestřička řekla jen no počkejte a šla pro porodní asistentku, chtěli natočit další záznam srdíčka, ale asistentka řekla, no jo, je to tady, jdu pro doktora. 4x jsem MAtovi při tlačení málem rozdrtila ruku a ve 13:23 jsme byli hotovi a s maličkým spolu. Protože synáček přišel dříve, vyhrála jsem týdenní pobyt v nemocnici, takže jsem měla dost času si to vše "vychutnat". Zažádala jsem si o soukromý pokoj s manželem za 2.000,- na noc (bez něj 1.500,-) a stálo to za to. Já se opravdu nerada dělím o záchod, navíc jsem se mohla lépe vyspat bez dalších miminekt a maminek na pokoji, které chodí sem a tam. Jídlo bylo... no... nemocniční jídlo, zažádala jsem si alespoň o vegetariánskou variantu, ale rozhodně se nejednalo o jídlo, které by vám mělo dopomoci k regeneraci a nastartování laktace. Zdokumentovala jsem vám to, tak se mrkněte sami.
Musím říct, že kdyby nebylo JEDNOHO ČLOVĚKA, můj pobyt by byl opravdu na jedničku. Měla jsem velmi milý a přátelský personál, každý se snažil pomoci a vysvětlit, naučit novopečenou maminku, která neměla ani ponětí, co dělá, porodní box byl s klimatizací a skvěle vybaven a pokoje po rekonstrukci. Ale vždy se prostě najde někdo, kdo vám dokáže váš pobyt zepříjemnit. Jako novopečená mamina jste zranitelná osoba, která právě otevřela novou kapitolu svého života, je plná hormonů a otázek o neznámém a sestřička, která má být tak trochu oporou, se ti dokáže smát do očí, šťourat se v chybách, skákat ti do řeči, tvrdit, že ti je osud dítěte jedno a jestli si uvědomuješ, že ti dítě může klidně zemřít ... nebo vám řeknou jednu věc a pak něco úplně jiného, očekává, že budete vědět i to, co vám neřekli. Bohužel mě zahnala do spirály slz, strachu a pochyb o sobě samé, a s tím jsem se potýkala ještě nějakou dobu po příjezdu domů. Pokud uvažujete o porodu na Vinohradech, mohu zařízení jako takové zcela doporučit a 99% jejich personálu také. Bohužel na blbce narazíte kdekoli a kdykoli.
